Nemusíš být Malfoy

Název díla: Nemusíš být Malfoy
Fandom: HP
Pokračování: Ne
Autor: Aurora
Beta: Není
Páry: HP/DM
Varování: Trochu OOC.
Poznámky: Díky všem těm okolnostem okolo mě jsem měla nápad a byl potřeba zrealizovat. Napsáno za půl hodiny, nic zvláštního, původně jsem zamýšlela drabble, ale je z toho kraťounká povídka.

Harry byl v šoku, tohle opravdu nečekal. Nečekal to od sebe ani od blonďatého muže, který ho objímal. Už jsou dávno dospělí, tak proč se to děje znovu.
Podobná situace se odehrála před několika lety. Bylo to v šestém ročníku.

*

Po večírku u Křiklana odcházel jako poslední, další nevydařený pokus získat nějaké informace o Voldemortovi. Harry už chtěl zabočit do chodby vpravo, ale něco zaslechl. Zašustění a pak ticho. Nadechl se a vešel do tmavé chodby nalevo. Došel na konec slepé chodby a pak ho uviděl. U okna seděl blonďatý chlapec. Harry chvíli postával, ale pak si sedl naproti jemu. Nemluvil jen plakal, tiše a téměř to nebylo poznat.
„Nemůžu za to,“ řekl Draco.
„Věřím ti,“ odpověděl tehdy jen Harry a byla to pravda, nikdy nevěřil, že by byl Draco tak špatný ať už se mezi nimi stalo cokoliv. Netušil o čem mluví, ale Harrymu to nevadilo.
Dlouho seděli a mlčeli. Bylo poznat, že Draco přemýšlí, o čem to ještě Harry nevěděl. Draco zvedl hlavu a díval se na Harryho a ten nijak nereagoval a tak ho Draco objal. Harry seděl celý zkoprnělý a netušil, co by měl dělat dál ani co si myslet.
„Ee, co to děláš?“ Draco se okamžitě odtáhl a nasadil poníženou masku.
„Nic,“ zvedl se a už chtěl odejít.
„Nemusíš odcházet, jen nejsme přátelé, abychom se objímali.“
„Nechtěl jsem.“
„O čem teď mluvíš?“
„Nemůžu za to kurva, to on, rodiče, nechci umřít!“ Vyštěkl na něj blonďák. Harry se podíval na jeho zápěstí a Draco ihned schoval pod rukáv kousek tetování, které bylo vidět.
„Já taky ne,“ odpověděl Harry, ale tohle Draco nečekal. Myslel si, že na něj bude křičet nebo ho možná bude chtít zabít, ale to neudělal.
„Co?“
„No, taky nechci zemřít, mám hrozný strach.“ Draco si sedl zpět naproti Harrymu.
„Jo, já taky.“
Draco opět začal plakat, stejně tiše jako před chvílí. Harry si sedl těsně vedle něho. Ani jeden nic neřekl, ale Dracova hlava klesla na Harryho rameno.
„Stejně mě zabije,“ řekl šeptem Draco.
„Zabiju ho první,“ řekl s pohrdáním Harry. Šedé oči se na něj upřeně zadívaly, dal se z nich vyčíst strach a nejistota. Harry takového Draca nezná.
„Stejně si to zasloužím, dělám zlé věci.“
„Tak je nedělej, nezasloužíš si zemřít, každý dělá chyby.“
„Hm,“ zabručel blonďák a slzy z jeho tváří stékaly na Harryho.
„Dík,“ zabručel znova Draco. Zvedl hlavu a díval se na Harryho, ten se díval do těch šedých očí a poznal v nich trochu jeho samotného.
„Myslel jsem to vážně.“
„Jo, ale jsem už z takové rodiny.“
„Nemusíš být Malfoy,“ odpověděl jistě Harry. Draco se na něj podíval. Jeho tvář se v okamžiku změnila, od uražené po překvapenou. Draco se natáhl a políbil Harryho. 
„Co to děláš?“ Vyděsil se Harry a odtáhl se.
„Tohle mi nikdo nikdy neřekl.“  Harry si odfrkl.
„Ne? To si musel slyšet tolikrát.“
„Nikdy,“ odpověděl po pravdě Draco.

„A co teď?“ Zeptal se s vážností v hlase Harry. Draco neodpověděl  a znovu ho políbil. Teď už se Harry neodtáhl a pohnul rty. Draco pootevřel ústa a Harry se přidal. Líbali se velmi pomalu a pak Draco použil své ruce a ohmatával Harryho tělo. Bylo to příjemné, ale pak Draco přestal.
„Ne, tohle si nezasloužím,“ rychle se zvedl sebral své věci utíkal  pryč.
„Draco, nemusíš jím být!“ Křičel Harry do chodby, ale Draco už byl pryč.

*

Takhle tehdy skončila jejich první a poslední otevřená konverzace, ale teď vypadalo, že se bude dít to samé.
Harry otevřel oči, na rameni mu ležel blonďatý muž a plakal. Před nimi byla otevřená rakev a v ní mrtvá Narcissa Malfoyová. Zemřela tím nejhorším způsobem jaký může být pro Malfoye. Podřezala si žíly jako nějaký mudla, ale dalo se to čekat. Po té, co ji zavřeli muže do Azkabanu se z ní stala bláznivá čarodějka a tak ji byla odebrána hůlka a skončila u Sv. Munga v oddělení pod dohledem.
„Omlouvám se za sectum sempra.“
„Omlouvám se, za to, že jsem smrtijed.“
„Už nejsi a chránil si svou rodinu, už dávno jsem to pochopil a tak dlouho jsem se ti chtěl omluvit.“
„Víš, nechtěl jsem to a nechtěl jsem tehdy ti ublížit, ale chtěl jsem aby si mě nechal, ale ty si mě sledoval a já chtěl být sám, nechtěl jsem.“
„To já ti ublížil, nebýt Severuse, tak bych tě zabil.“
„Jsem rád, že si tu udělal, pak už jsem se tolik nebál.“
„Aha.“
Draco zvedl hlavu a díval se na Harryho. Vybavila se mu ta chvíle tehdy v chodbě.
„Děkuji za tu chodbu, bylo to skvělé,“ řekl Draco a položil hlavu zase na rameno.
„To bylo,“ odpověděl s úsměvem na rtech Harry.

„Harry? Půjdeme už?“ Zeptala se nejistě a nevěřícně Ginny, která právě přišla pro svého manžela, tohle jí bude muset Harry ještě vysvětlit.